Pavel Doskočil

Prasojedy

Galerie Půda, Jihlava, 16. 11. – 7. 12.2007

 Pavel Doskočil (1968) představuje v jihlavské Galerii Půda soubor prací vzniklých převážně v průběhu posledního roku. Divák, který zná Doskočilovu tvorbu déle, se zde setkává s jejími charakteristickými atributy. Jednak je to práce s materiálem. Autor kombinuje sochařské, respektive řezbářské postupy vyžadující nezanedbatelnou míru řemeslné („umělecké“) dovednosti s postupy založenými spíše na jednoduchých rutinních manipulacích s často prefabrikovaným materiálem – v tomto případě pryží, tyčovinou nebo překližkovými deskami. Především je zde však přítomen pro Doskočila charakteristický ambivalentní okruh významů, k nimž jeho práce směřuje. Výstavu Prasojedy otevírá delikátní objekt nazvaný Pár (2007). Nad čtvercovým piedestalem z překližky jsou proti sobě umístěny dva do oblouku se stáčející kousky habrového dřeva. Významové asociace založené čistě na tvarových kvalitách (dva párky, nebo také rty, ale v nezvykle vertikální poloze) jsou korigovány názvem, který dodává objektu lyrickou dimenzi – vysoká sféra citu je ale stále zpochybňována první asociací s „nízkým“: jídlem podávaných v bufetech či u stolů unavených hospodyň. Navíc se pohled na párky v běhu instalace neodbytně vrací – jednou je pojídá jednohlavý Kerberos (2003), podruhé je jejich „věnec“ zastrčený do jemně modelovaného pozadí (Mapplethorpe, 2007). Posledně zmíněný objekt neodkazuje pouze na autoportrét jmenovaného umělce. Svou roli v něm jistě sehrává i geometrický rámec, v němž je zadek zasazen (ze čtvercové desky, k níž je připevněn, se zvedá obrys krychle z tenkých latěk) – napadnout nás může odkaz na kubismus (nebyl by v Dokočilově tvorbě první), nebo minimalismus. Tuto vazbu posiluje i trojice objektů-obrazů (Prase za ... 1 (až 3), 2007): za abstrahovanými symboly (raketa/falus, hvězda, pyramida) z černé netkané textilie napnuté na rámech vykukuje překližková hlava prasete, rovněž redukovaná na elementární tvarovou zkratku. Triptych Prase za... představuje určitou syntézu Doskočilovy autorské strategie – vysoké (symboly reprezentují tíhnutí k transcendenci a zároveň odkazující k etablovaným uměleckým formám) je kombinováno s nízkým, které je ovšem nepopiratelnou součástí našich každodenních životů. Na protější zdi je pak série prasečích rypáků z lipového dřeva (Lekníny, 2007) a vedle nich na překližkové desce stolu smontovaného pro tuto příležitost leží dekorativní objekty z černé pryže, které připomenou nejen háčkované dečky a vystřihovánky, ale také mandaly. Současnému umění bývá někdy vytýkáno, že je jen povrchní hrou, která využívá formy z repertoáru dějin umění jako kulisy, v nichž přehrává adaptace starších kusů. Jedním z pokusů, jak se této kritice vyhnout, byl v devadesátých letech „návrat k reálnému“, který u nás v současnosti nabírá na popularitě v různých „sociálních projektech“. Doskočil jde cestou opačnou – obrazně řečeno neusiluje prostřednictvím umění spasit svět, ale jen sám sebe. Může si proto dovolit ponechávat diváka v mírné nejistotě. Reference z oblasti dějin umění v tomto kontextu především rozšiřují významové pole o již hotové diskurzy – i skromné gesto nebo název práce může otevřít společný prostor, v němž se umělcova a divákova zkušenost setkají, v němž může dojít ke komunikaci.

                                                                                                                                            Jan Zálešák